Vnitřní geologické děje
VNITŘNÍ GEOLOGICKÉ DĚJE
Vyvolané vnitřní energií Země díky pohybu hmot a uvolňování tepla.
Zdroje tepla
Neustálé přeměny hmot.
Rozpad radioaktivních prvků.
S hloubkou teplota stoupá - v zemské kůře o 30 °C na 1 km.
Následky :
Vznik vyvřelých a přeměněných hornin.
Pohyb litosférických desek.
Vznik pohoří.
Zdvih a pokles pevniny.
Časové trvání vnitřních geologických jevů
Dlouhodobé.
Krátkodobé (vulkanismus, zemětřesení).
Globální desková tektonika
Litosférické desky „plavou“ na povrchu astenosféry.
Desky se neustále pohybují po obvodu Země, a také stoupají a klesají.
Litosféra - zemská kůra + svrchní část zemského pláště.
Astenosféra - plastická část zemského pláště.
Typy litosférických desek
Pevninské – větší mocnost. Žula …
Oceánské – menší mocnost. Čedič, gabro.
Litosférické desky odděleny:
Zlomy.
Pásemnými pohořími.
Hlubokomořskými příkopy.
Středooceánskými hřbety.
12 hlavních litosférických desek: eurasijská, africká, arabská, indická, filipínská, pacifická, severoamerická, jihoamerická, karibská, antarktická, kokosová, Nazca.
Pohyby litosférických desek
1) Divergence
Vzdalují se od sebe. Vytváří se nová oceánská kůra. Vzniká např. Středoatlantský hřeben. Rozšiřování oceánského dna až o několik desítek mm za rok.
2) Konvergence
Střetávají se. Př. Alpínsko-himalájské vrásnění.
3) Vznik transformních zlomů
Pohybují se vedle sebe. Př. zlom San Andreas v Kalifornii. Místo mnoha velkých zemětřesení (r. 1906, 1992).
4) Subdukce
Jedna se podsouvá pod druhou. Vzniká hlubokomořský příkop. Následuje výzdvih - př. Japonské souostroví.
FLYŠ
Hlubokovodní sedimenty. Vznik díky subdukci. Výskyt např. na jv. Moravě.
Stěhování kontinentů
Teorie o stěhování kontinentů (kontinentální drift) : Všechny kontinenty se pohybují po povrchu Země. Autor A. Wegener.
Pangea - obří superkontinent – seskupení kontinentální litosféry. Údajně několikrát v minulosti.
Wilsonův cyklus Opakovaný rozpad superkontinentu a jeho opětovný vznik.
Trvání Wilsonova cyklu – několik set miliónů let.
Existence Pangey: nejsvrchnější proterozoikum, perm, trias.
Současný stav – stadium mladých oceánů.
Zemětřesení
Krátkodobé otřesy zemské kůry.
Příčinou prudké uvolňování napětí nahromaděného při tektonických procesech.
Epicentrum Místo na povrchu s nejničivějšími účinky.
Hypocentrum Ohnisko zemětřesení.
Zemětřesení dle původu
1) tektonická
2) sopečná
3) řícená
Výskyt zemětřesení Na rozhraní litosférických desek v mladých pásemných pohořích.
Magnitudo M Vyjadřuje velikost zemětřesení. Registruje se seismografem.
Richterova stupnice Je založena na množství energie v hypocentru zemětřesení.
Mercalliho stupnice (10 stupňů)
Sestavena na základě pozorování následků zemětřesení.
Nejsilnější zemětřesení v letech 1900-2004
Chile 1960 M = 9,5
Aljaška 1964 M = 9,2
Kamčatka 1952 M = 9,0
Tsunami "velké vlny v přístavu"
Dlouhé vlny katastrofického rázu, vznikající nejčastěji díky podmořskému zemětřesení.
Rychlost na otevřeném moři několik stovek km/h.
Vulkanismus
Příčiny Pohyby litosférických desek.
Typy sopek: havajský, strombolský, vulkánský, perský
Výskyt sopek
1) v místech styku litosférických desek - např. „ohnivý prstenec“
2) v místech horkých skvrn - např. Havajské a Kanárské ostrovy.
Příklady aktivních sopek
Etna na Sicílii
Vesuv v Itálii
Jevy spojené se sopečnou činností
Gejzíry, výrony plynů.
Moffety – únik CO2.
Hydrotermální vřídla, minerální prameny …
Kalderová jezera.
Pyroklastické mračno.
Vulkanický popel.
Půdní sesuvy.
Lahary – směs pyroklastik, vody a půdy.
Využití popílku.
Využití geotermální energie.
Tektonické poruchy
Deformace zemské kůry.
Vrásy, zlomy, orogeny.
Vrásy
Zprohýbané vrstvy hornin díky bočnímu tlaku.
Př. Hamerské vrásy - Vranov nad Dyjí.
Vrásový přesmyk
Vznik přetržením vrásového ramene.
Zlomy
Vznik porušením souvislosti horninové masy.
Pohyb horninových ker podél zlomů:
a) pokles
b) přesmyk
c) příkopová propadlina
d) hrásť
e) vznik kerného pohoří – Krkonoše, Krušné a Orlické hory
Orogeneze Vznik pásemných pohoří vrásněním.
Př. Alpy, Karpaty.
Příkrovová pohoří Vznik přesouváním horninových mas.