Vnější geologické děje (exogenní jevy)

Geologické jevy působící na zemském povrchu.

Povrchová voda  

Hlavní erozní činitel na zemském povrchu. Největší uplatnění v krajině budované měkkými horninami, např. sedimenty.

Ron     Erozní účinky  způsobené dešťovými  kapkami. Produktem zemní pyramidy.  Př. Kokořínské pokličky

Badland  V suchých oblastech bez vegetace. Vznik díky občasným prudkým dešťům.

Skalní věže Zužují se směrem nahoru. U nás v pískovcových skalních městech (Adršpašské skály, Český ráj, Labské pískovce, Broumovsko).

Stružky a výmoly Vymílány stékající vodou v měkkých horninách bez vegetace. Narušují půdní pokryv a obnažují skalní podklad. Př. – převážně skalnatá krajina Středomoří v minulosti zbavená vegetace pastevectvím.

Stolové hory Izolované vyvýšeniny tvořené vodorovnou plošinou z odolné horniny. Tvořené vodorovnými vrstvami. Př. Stolová hora v Pavlovských vrších.

Kuesty  Protáhlé vyvýšeniny s jedním svahem strmým a protilehlým svahem mírným.  Př. Broumovské stěny.

Kozí hřbety Ostré, protáhlé hřebeny ve zvrásněných horských oblastech.  Př. Kozí hřbety v Krkonoších.

Parovina Zarovnaná plochá krajina jako konečný produkt eroze. Př. náhorní plošiny Českomoravské vrchoviny.

Svědecké skály, skalní suky Vyvýšeniny z odolných hornin čnějící z parovin. vPř. svědecké skály  – Petrovy kameny v Hrubém Jeseníku

  Př. skalních suků – buližníky ve středních a západních Čechách

Říční síť v povodí

Říční síť Produkt odtékající vody na zemském povrchu.v2 typy.

1) Radiální říční síť vV geologicky starých oblastech.  Např. Čechy. Vodní toky se navzájem paprsčitě sbíhají. a) Stromovitá (nejběžnější) b) Radiální

2) Paralelní říční síť  V geologicky relativně mladých oblastech. Vodní toky jsou orientovány spíše rovnoběžně. Např. na Slovensku. a) Mřížovitá  b) Obdélníková (území se zlomy)

1. Horní tok řeky   Profil tvaru V. Místo největší eroze.  Zde 2 typy eroze: a) hloubková – Vodní tok se zařezává stále hlouběji do skalního podloží a prohlubuje údolí.  b) zpětná – Potok se zařezává do horského masivu, ve kterém pramení, a tím prodlužuje svůj tok. Též u vodopádů - ustupují dozadu.

Obří hrnce  Mísovité prohlubně vyhloubené vířivými proudy na horních tocích. Např. na Vydře, Mumlavě v Krkonoších…

Kaňony  Údolí se strmými či vertikálními skalnatými  stěnami. V horizontálně uložených horninách. Hluboký kaňon vzniká v sušší krajině z měkčích hornin. Nejhlubší kaňon na svět  Valle de Colca v Peru. 3200 metrů.  Grand Canyon Hloubka 1600 metrů, délka 445 km.

Říční pirátství  Vyskytuje se v pramenném území. Silnější tok strhává slabší toky.

2. Střední tok řeky Transport zvětralin. Řeka teče po naplaveninách z periodických  povodní – nivách. Příčný profil neckovitého tvaru. Převažuje plošná eroze à rozšiřování toku.

Říční terasy  V údolním svahu. Trosky starších neckovitých koryt řeky. Štěrkopísky. U nás říční terasy odrazem střídání ledových a meziledových dob.

3. Dolní tok řeky  Prostor rozsáhlé sedimentace zvětralin. Písčité a jílovité sedimenty v plošně rozlehlé nivě. Trojúhelníkové náplavy delt při ústí řeky do moře či jezera.

Meandry Říční zákruty na líně tekoucím dolním a středním toku. Sedimentace na vnitřních březích. Eroze na vnějších březích. Postupné zaškrcování meandrů à oblíky a nakonec protržení šíje a vznik slepého ramena.

 Průlomová údolí Říční údolí, která spojují dvě níže položené oblasti skrz výše položenou oblast.  2 způsoby vzniku průlomových údolí a) epigeneze  b) antecedence  Porta Bohemica - brána Čech. Labe -  vstupuje do Českého středohoří.

  a)  Epigeneze  Řeka se zařezala až na podklad. Údolí si zachovává stále stejný směr. Př. Údolí Vltavy v Praze

  b)  Antecedence  Zařezávání řeky do zvedajícího se podloží. Např. při dlouhodobém a  velmi pomalém zdvihu oblasti. Grand Canyon řeky Colorado.

Hydrologické pořadí

  řeka :

  I. řádu - řeka, která ústí přímo do moře (Labe)

  II. řádu - ústí do řeky I. řádu (Vltava)

  III. řádu - ústí do řeky II. řádu (Sázava)

  IV. řádu - ústí do řeky III. řádu (Svratka)

 Podzemní voda  

Voda rozptýlená v pórech a dutinách hornin ze vsaku povrchové vody.  Obohacena o rozpuštěné minerály.

Horninové kolektory   Porézní horniny nejlepší pro akumulaci podzemních vod. Štěrky a písky říční nivy, pískovce, zvětralé či rozpukané horniny.

 Horninový izolátor  Nepropustná horninová vrstva. Jíl, jílovec nebo čerstvá nezvětralá hornina.

 Hladina podzemní vody  V hloubce do 30 m. Vyklenuje se v závislosti na reliéfu.  Vystupuje na zemský povrch jako prameny, močály, v pouštích oázy.

Výstupné prameny  Často minerální či termální vody.

 Suťové prameny  V létě často vysychají.

 Artézské prameny (studny)  Ve velkých pánevních oblastech. Synklinálně uložené souvrství v podloží.  Je zde napjatá hladina podzemní vody.  Při navrtání vystřikuje voda,  která je pod tlakem, nad zemský povrch. Sníženiny České tabule.

 Geologická činnost moře

Mořská transgrese   Rozšiřování moří na úkor souše.

Mořská regrese  Rozšiřování pevnin na úkor moří.

 Abraze  Destrukční činnost mořského příboje.

 Rozrušuje mořské břehy a posunuje je směrem do vnitrozemí.

 Písečné valy  Kopírují průběh pobřežní linie. Vznik vypadáváním sedimentačních částic  unášených při zpětném pohybu příbojových vln stáčených podél pobřeží díky Coriolisově síle. Kurská kosa v Baltiku

 Laguna  Mělký záliv uzavřený písečnou kosou.

Hlavní geologická činnost moře - sedimentace     Sedimentovaný materiál: zvětraliny z kontinentu (štěrky, písky, jíly), schránky mořských živočichů.

 Šelf     Okrajová část kontinentu zatopená mořem. Maximální hloubka 200 m. Díky světlu nejlepší podmínky pro rozvoj života. Tvorba schránek à horniny. Hrubší částice zvětralin při pobřeží jemnější à podmořské písečné přesypy.

Organismy v oblasti šelfu   Řasy, prvoci, koráli, mechovky, houby, lilijice,  ježovky, měkkýši, korýši,  v minulosti stromatolity a brachiopodi.

 Kontinentální svah    Za hranou šelfu, kde mořské dno prudce klesá. Sedimenty unášeny turbiditními proudy na úpatí kontinentálního svahu. à hlubokovodní usazeniny = flyš.

 Abysální (hlubokomořské) roviny   Rozlehlé prázdné pánve na dně oceánu. Sporadicky – ryby, červi, hadice, měkkýši. Středooceánské hřbety = rifty  – intenzivní vulkanická činnost,  vznik podmořských horských pásem. Sedimenty – malých mocností; bahno, jíl.

Ledovec  

Předpoklady  pro vznik ledovců: Nízké teploty. Dostatek sněhových srážek. Tlak nadložních vrstev sněhu: sníh à firn à led

Výskyt ledovců    Polární oblasti. Velehory.

Pleistocén – starší čtvrtohory v Evropě Střídání dob ledových = glaciálů a dob meziledových = interglaciálů. Poslední doba ledová údajně před 10 tisíci lety.

Typy ledovců  Horské. Kontinentální.

Horské ledovce  Relativně maloplošné. Chladné horské oblasti. Kar (cirk) – kotlovitá horní část údolí; místo vzniku ledovce.

Pohyb ledovce  Směrem dolů v m/den. Nejvyšší ve střední části ledové masy, nejnižší na okrajích a při dně.  Vnitřní napětí àuvnitř vznik ledovcových trhlin.

Trog = ledovcový splaz  Údolí pohybu ledovce s profilem tvaru U.

Visutá údolí  Vznik díky bočním trogům.

Fjordy  Trogy zaplavené mořem.

Morény  Pohybující se zvětraliny uvolněné ledovcem. Často ostrohranné a různě veliké.

Ledovcové jezero   Vznik po zániku ledovce. Přirozenou hrází čelní moréna.  Plešné jezero, Černé a Čertovo  jezero na Šumavě. Skalnaté pleso ve Vysokých Tatrách

Abraze Rýhování a obrušování skalního podloží ostrohrannými úlomky spodní morény při pohybu ledovce.

Kontinentální (pevninské) ledovce   Mnohem větší rozloha. Antarktida, Grónsko.

Oblíky  Ploché vyvýšeniny z někdejších kopců po ústupu kontinentálního ledovce.

Nunataky = ostrovní hory  Vrcholy nedotčené ledovcovou erozí.

Eratické = bludné balvany  Dovlečené ledovcem z velkých vzdáleností.  Bludné balvany ve Slezsku (okolí Žulové a Osoblahy).

Souvky  Menší valouny žehličkovitého tvaru s rýhováním sunuté naspodu ledovce.

Eskery  Úzké protáhlé valy ze zbytků morén po ústupu kontinentálního ledovce. Úzké šíje pevnin a protáhlé ostrovy ve finských jezerech.

Krasové jevy   

Krasovění   

Působení srážkové vody na vápenec. CaCO₃ + CO₂ + H₂O = Ca(HCO₃)₂

Hydrogenuhličitan vápenatý odplavován srážkovou vodou.

Narušování povrchu vápenců a vznik puklin. Vzácně krasové jevy ve vrstvách sádrovce nebo kamenné soli.

Škrapy  Hrotovité výčnělky a žlábky na hornině.

Geologické varhany  Úzké a hluboké prohlubně později vyplněné písky či štěrky.

Závrty   Trychtýřovité prohlubně. Hluboké až desítky, průměr až stovky metrů.

Polje  Několikakilometrové závrty.

Ponor (propadání)  Místo, kde vodní tok proniká do podzemí v krasovém terénu. Často na konci slepého údolí.

Vývěr  Místo, kde vodní tok opouští podzemí.

Jeskynní prostory  Vyvíjejí se podél puklin a zlomů, které porušují krasové horniny.

Činitelé vzniku krasových jeskyň

  1) Prosakující srážková voda z povrchu.

  2) Podzemní vodní toky.

  3) Kolísající hladina podzemní vody.

Stavba jeskyň   Často několik pater. Čím výš, tím starší patro. Nejspodnější patra zavodněná. Navzájem propojené pomocí komínů. Komíny se zemským povrchem propojeny skrze závrty či propasti.

Sintry Vrstevnaté povlaky uhličitanu vápenatého vysráženého z prosakující povrchové vody. Ve vyšších suchých patrech.

Nejsvrchnější jeskynní patra  Ve fázi destrukce – suché, bez výzdoby. Většinou zahliněny. Často prehistorické pozůstatky.

Kras  Krajina s krasovými jevy. Absence vodních toků.  Často plochý reliéf. Bohaté zásoby podzemní vody.

Nejintenzivnější tvorba krasu Tropické klimatické pásmo s dostatkem srážek. Mogoty.

Moravský kras

Balcarka Punkevní jeskyně

Kateřinské jeskyně

Sloupsko-šošůvské jeskyně

řítivá propast Macocha – 138 m

Rudické propadání

Pustý žleb

Český kras

Koněpruské jeskyně

Hranický kras

Zbrašovské aragonitové jeskyně

Hranická propast - 289,5 m. Nejhlubší ve střední Evropě.

Konicko-mladečský kras Olomoucko

Jeskyně Na pomezí   Lipová Lázně (Jeseníky)

Javoříčské jeskyně U Litovle

Slovenský kras - JV Slovensko

Ochtinská aragonitová jeskyně